Revoluci v organizaci pošty zavedla Marie Terezie, která reformou z roku 1743 zestátnila poštovnictví v celé monarchii, umožnila jednotné řízení a vybudovala jednotnou organizaci. Byla proto vybudována páteřní síť a na ní v téměř pravidelných rozestupech (2 rakouských mílí) poštovské stanice určené pro přepřahání a odpočinek cestujících. Tyto oázy odpočinku byly opravdu potřeba, protože rychlost tehdejších poštovních vozů nebyla veliká, cesta z Prahy do Vídně trvala dle dochovaných záznamů 37 hodin, s přestávkami dva dny a noc, z Brna do Vídně 14 hodin a z Bratislavy do Vídně 6 hodin. Obyčejná pošta z Prahy do Vídně pak putovala 3 dny, balíková celé 4 dny. Pošta v Běchovicích byla jednou z těchto zastávek. Základem objektu byl poplužní dvůr, který patřil k nedaleké tvrzi, zaniklé v období husitských válek. Běchovický areál pošty byl na svoji dobu obrovským kolosem. Samotnou poštovní budovu doplňovala řada hospodářských staveb, stáje a maštale, aby bylo možné dostavníkům poskytnout odpočaté koně, chovaly se zde také krávy a i jiný dobytek, byla zde také budova pro úschovu kočárů, nechybělo ani ubytování pro hosty a v neposlední řadě zájezdní hostinec. Velké množství poskytovaných služeb pro hosty vyžadovalo také početnou skupinu lidí, která zajišťovala chod stanice. Bydlel tu nejen poštmistr s rodinou, ale také postilióni, podkoní, vozmistr, sluhové a mnoho dalších pomocných profesí. Na trase z Prahy bylo postaveno mnoho jiných stanic, sídlících v budovách, které nebyly postaveny pro účely pošty. Stará pošta v Běchovicích byla pro tento účel postavena. Na stejném místě pošta fungovala přes 200 let, což pravděpodobně nemá v českých zemích obdoby a je ojedinělým případem.
Na svých cestách zde přepřahávala koně nejen Marie Terezie, ale i Wolfgang Amadeus Mozart a mnoho dalších významných osobností. Budova, která je nyní zapsána jako kulturní památka, sloužila poštovním službám až do poloviny 70. let 20. století.